Sunday the 17th - Evangelická církev v Růžďce a na Bystřičce. Joomla 3.2 Templates

Dějiny sboru ve zkratce

(podrobnější informace a citace z kronik a jiných dobových materiálů naleznete v našem časopise nebo v kategorii „historie sboru“. Viz též prameny)

Kořeny růždeckých evangelíků sahají až do 16. století, kdy na Valašsko proniká reformační hnutí. Převahy zřejmě nabývá luterství. Ještě v roce 1634 je zmíněn (luterský) kazatel (predikant) Rafael. V místě ale pravděpodobně působila také Jednota bratrská. (Růžďku nalezneme na Komenského mapě Moravy z roku 1633 jako kostelní ves.)

Komenského mapa z roku 1


16. a 17. století je obdobím poměrně velké tolerance a spolužití různých vyznání. Po bitvě na Bílé hoře (1620) a následné rekatolizaci evangelíci museli přestoupit na katolické vyznání, opustit domov, anebo se snažit své přesvědčení a věrnost uchovat i v nepřejících podmínkách. Tajná shromáždění po lesích, pašování a skrývání knih, cestujících kazatelů – to patřilo k životu (či přežívání) evangelíků v českých zemích v 17. a 18. století.

Tak tomu bylo také v Růžďce (podobně jako na celém Valašsku). Evangelíci nesplynuli se svým okolím, ale stále si udržovali svou identitu. Nacházíme zmínky o místech tajných setkání (na Zbořisku, v Bučníku, Kolibě, na Klenově) i jména aktivních pracovníků (Pavel Hořanský, Jan Bartoň, Ondra Holý, Martin Vaněk, Jiří Urban). Zde se lidé scházeli, aby četli a vykládali Písmo, konali bohoslužby. Zdá se, že naprostá většina vesnice zůstala evangelickému vyznání věrná po celou dobu. Jistou roli v tom sehrály i kontakty s blízkým evangelickým Slezskem a Slovenskem, což se projevovalo v zásobování literaturou a v návštěvách evangelických kazatelů.

Asi nejvýznamnější a také nejznámější událost této doby se odehrává v roce 1777 a je spojena s vydáním tzv. falešného tolerančního patentu, kterým chtěli jezuitští misionáři zjistit skutečné počty lidí hlásících se k evangelictví na Valašsku. Po jeho vyhlášení se na Vsetínsku ke své původnímu vyznání začaly překvapivě hlásit tisíce lidí - celé vesnice, městské a obecní rady. Následovalo zatýkání, vyslýchání, věznění.

Z Růžďky byl k výslechu předvolán mimo jiné Pavel Hořanský – tajný kazatel. Nedostavil se, a tak pro něj byla ze Vsetína vyslána eskorta úředníků převlečených za vojáky. (8./9. června) Když byl zatýkán, seběhla se na jeho obranu značná část vesnice (dle soudobých vyprávění celá) a v nastalé potyčce byli čtyři lidé zabiti. (Tuto událost připomíná pomníček v horní části obce). Pavel Hořanský byl však zatčen a poslán do vyhnanství v Sedmihradsku, kde zemřel.

Památník


V říjnu 1781 vyšel pravý toleranční patent a evangelíci se mohli konečně svobodně přihlásit ke své víře veřejně. Nebyla to sice náboženská svoboda v pravém slova smyslu (po značných a čím dál složitější úředních překážkách zbyla možnost vybrat si pouze ze dvou povolených evangelických vyznání, mezi které nepatřila Jednota bratrská, kterou by si ovšem asi vybrala většina evangelíků). Oproti minulosti to byl ale zásadní posun. V Růžďce hned toho roku vzniká evangelický sbor. Na přelomu roku 1781/2 přichází první kazatel Ondrej Sloboda ze Slovenska – luterán. Sboru je ovšem bližší vyznání reformované (kalvínské), a tak se s kazatelem nepohodnou a ten v r. 1786 odchází.

Zpočátku se shromáždění konají po stodolách, ale již v r. 1783 je postaven první dřevěný kostel, v roce 1810 druhý.

Současný zděný kostel byl postaven v letech 1863-1872 za faráře Josefa Odstrčila. Za jeho působení byla postavena též fara a tzv. konfirmační sál („domek“, dnešní zdravotní středisko). Sbor získává pozemky a zhruba 39 ha lesa.

Hned od počátku do sboru přichází také evangelický učitel. Po dlouhém úsilí byla povolena a postavena vlastní škola (1842).

V roce 1918 dochází v Českých zemích ke spojení dvou evangelických proudů – kalvínského a luterského a vzniká „Českobratrská církev evangelická“, k níž náš sbor patří. Sbor má v této době kolem 1780 členů (i ten obrovský kostel bývá plný).

Počátek století je obdobím horečné činnosti různých organizací a spolků. V růždeckém sboru vzniká a pracuje Sdružení mládeže, rozvíjí se práce nedělní školy, konají se večerní bohoslužby (nešpory) na pasekách.

V roce 1922 farář Odstrčil po 55 letech působení odchází.

Mnozí ve sboru pociťují, že z víry se stává mrtvá tradice, která se neprojevuje v každodenním životě. Hledají živější duchovní a mravní život. Někteří ho ve sboru nenacházejí a nevidí cestu k nápravě, a proto se rozhodnou z něj odejít a vstupují do „Jednoty českobratrské“ (dnes Církev bratrská) – na Jasénce a na Velké Lhotě.

V roce 1925 přichází farář Viktor Hájek, za jehož (i když) krátkého působení dochází opět k vnitřnímu oživení sboru. V roce 1927 je vybudován pomníček událostí z r. 1777, kde se začnou pravidelně konat vzpomínkové slavnosti. Po čtyřech letech Hájek odchází do Brna (a později se stane synodním seniorem).

Jeho nástupcem se stává farář Jan Vejnar. Během války a po nástupu komunistického režimu zde působí farář Jaroslav Horák.

Po válce mnoho lidí odchází do pohraničí a sbor se zmenšuje. Úbytek pokračuje s obecně rozšířeným vylidňováním venkova. Také období komunistické diktatury vedlo k protříbení členstva. Jak dokládají zápisy z církevních matrik, mnoho lidí církev opustilo, aby mohlo studovat nebo se věnovat svému zaměstnání. Ne všichni však tlaku doby podlehli. Mnozí evangelíci zastávali v obci významné funkce.

V roce 1968 měl sbor kolem 1200 členů.

V této době působí faráři Josef Koláčný a výrazný Karel Matějka, za nějž sbor získává výraznější vyznavačskou podobu. Vytváří se „živé sborové jádro“, zároveň se ale ztrácí vazba na okrajové členy sboru.

V roce 1957-8 je fara přestavena sborový dům (současný stav), v r. 1965 nově upraven vnitřek kostela.

Po Matějkově odchodu v r. 1986 je sbor delší dobu bez stálého faráře, přesto díky aktivním členům sborová činnost probíhá jak po stránce provozní (opraven kostel), tak po stránce duchovní (mládež, práce s dětmi).

Krátce působí vikář Tomáš Adámek. V roce 1992 přichází farář Tadeáš Staniek. Vznikají kazatelská místa na Bystřičce, Malé Bystřici a na Dušné (zaniklo). Spolu s manželkou Wandou se intezivně věnují práci s dětmi a mládeží, opět se vyučuje náboženství na škole.

Sbor čítá v tuto dobu asi 600 členů (což zhruba odpovídá počtům ze sčítání lidu v roce 2001)

V roce 1999 manželé Staniekovi odcházejí a v říjnu 2001 přichází farář Martin Fér.

To už ale snad není historie.

 

Faráři sboru:

1782 – 1785 - Ondrej Sloboda

1786 – 1792 – Jan Intzédy

1792 – 1798 – Štěpán Kalnay

1798 – 1801 – Jan Fabry

1801 – 1807 – Jan Holý

1807 – 1812 – Jan Pail

1812 – 1816 – Samuel Szalai

1817 – 1867 – Pavel Jelínek

1867 – 1922 – Josef Odstrčil

1925 – 1929 – Viktor Hájek

1929 – 1942 – Jan Vejnar

1943 – 1950 – Jaroslav Horák

1951 – 1968 – Josef Koláčný

1968 – 1988 – Karel Matějka

1988 – 1992 – Tomáš Adámek

1992 – 1999 – Tadeáš Staniek

2001 - 2011 -  Martin Fér

2013 - 2017 - Jana Kadlecová

 

Kurátoři:

František Hurta

František Bartoň

Jan Kočíb

2002 – Jan Dančák

 

Některé prameny k historii sboru (dostupné též ve farní kanceláři):

  • Archiv sboru ČCE v Růžďce
  • Památník Českobratrské církve evangelické; ed. František Bednář, Kalich, Praha 1924
  • Církev v proměnách času 1918-1968; Kalich, Praha 1969
  • Církev v proměnách času 1968-1999; Kalich, Praha 2002
  • Růžďka – pohled do minulosti obce na Valašsku; Ladislav Baletka,Vsetín 1998
  • Bystřička; Pavel Kotrla (ed.), Bystřička 2002